Přichází sychravý podzim a my se – v teple svých domovů – zahřejeme čajem oslazeným medem. Tématem dnešního blogu bude sladká, polotekutá hmota, se kterou u nás máme bohaté zkušenosti. Naše včelstva v zahradách v Ostré jsou i našimi hlavními dodavateli a med tak najdete nejen v naší kosmetice, ale můžete si ho v našich obchodech zakoupit jako univerzální sladidlo.
Včelí med je nejznámějším a nejdůležitějším včelím produktem. Med definujeme jako sladkou hmotu vytvářenou včelami z nektaru nebo z medovice, které včely sbírají a přetvářejí pomocí výměšků žláz na med a zralý jej poté uskladňují v plástech.
Rozmanitostí rostlinného původu medu je dána i mnohotvárnost medů získaných od včel. Čisté, jednodruhové medy vznikají snad jen v cílených pokusech výzkumníků. Praktičtí včelaři získávají přibližně jednodruhové medy pouze z tak vydatné snůšky, kterou u nás poskytuje jen řepka, akát, maliník, jetel a medovice. Je tomu tak proto, že včelař vytáčí med až po určité době a zároveň je malá pravděpodobnost, že by v této době poskytoval snůšku jen jeden rostlinný druh.
Zakoupením medu od Botanicusu mimo jiné přispíváte prostřednictvím Českého svazu včelařů na rozvoj včelstev v regionu Ostré a Lysé nad Labem. V zahradách v Ostré se nachází více než 40 včelích úlů. Produkci zpracováváme bezprostředně po sběru, aby si med uchoval co nejvyšší množství cenných látek. Je znám svými antioxidačními a regeneračními vlastnostmi, proto bývá často součástí hydratačních a výživných krémů.
DRUHY MEDU
Řepkový med známe zpravidla v krystalické formě, neboť často již za několik dnů po vytáčení krystalizuje. Je-li tekutý, má jasně žlutou barvu. Chuť řepkového medu je typická, nepříliš výrazná.
Akátový med je vodojasný až žlutý s nazelenalým nádechem, je hutný, má jemné aroma a zůstává v tekutém stavu i několik let.
Malinový med je světle žluté barvy, má lahodnou chuť a příjemné aroma.
Pohankový med bývá červenohnědý, při krystalizaci se rozděluje na hrubé krystaly klesající ke dnu sklenice a tekutinu řidší konzistence. Má velmi výrazné aroma a chuť, která může být někomu nepříjemná. Lze jej využít pro výrobu perníku nebo medoviny, kde intenzivní aroma není na závadu.
Vřesový med je červenohnědý, příjemně a výrazně aromatický. Je-li tekutý, připomíná konzistencí želé.
Jetelové nebo vojtěškové medy jsou světlé, nevtíravé a příjemné chuti a vůně. Krystalizují v jemných krystalech v celé hmotě. Mají přirozeně pastovitou konzistenci.
Slunečnicový med má jasně žlutou barvu, sklon k rychlé krystalizaci a typickou chuť.
Lipový med se vzácně objevuje jednou za několik let. Je žlutý se zelenavým nádechem, výrazné příjemné chuti a vůně.
Medovicové medy se výrazně liší od medů nektarových jednak tmavší barvou, jednak pomalou krystalizací – s výjimkou medu s obsahem melecitózy. Při krystalizací se vytvářejí hrubé krystaly, takže někdy dochází k usazení krystalů u dna nádoby a nad nimi je řidší tekutá vrstva. Medovicové medy mají harmonickou chuť, což je dáno vyšším obsahem minerálních látek a menší kyselostí. Medy ze smrkové medovice jsou hnědočervené, hnědozelený odstín mají medy jedlové, medy z dubové medovice patří k nejtmavším.
Z ČEHO SE SKLÁDÁ MED
Voda je v medech obsažena v množství 15–21 %. Nevyzrálé medy mají i více vody a jsou náchylné ke kvašení. Obsah vody je základním kritériem kvality medu. Naše i evropská norma požaduje maximálně 19 % vody.
Sušina medu je tvořena z více než 95 % různými cukry. Z ostatních látek jsou v medu obsaženy bílkoviny, aminokyseliny, organické kyseliny, minerální látky, hormony a další stovky přírodních látek.
Většinu cukerné sušiny medů tvoří fruktóza (ovocný cukr) a glukóza (hroznový cukr). Téměř ve všech medech převažuje fruktóza nad glukózou.
JAK SE VYTÁČÍ MED
Nejprve se vyberou plásty z medníku. Vybíráme jen takové, které jsou minimálně ze dvou třetin zavíčkované. Poté se dopraví k vytáčení a nejlépe ještě teplé odvíčkují odvíčkovací vidličkou. Pokud jsou odebrané plásty vychladlé, je nutné je ohřát v teplé místnosti na teplotu asi 25°C, jinak je vytáčení zdlouhavé a nedokonalé. Odvíčkované plásty vkládáme do medometu tak, aby koš medometu byl vyvážený. Zpočátku vytáčíme obě strany plástů zčásti při menších otáčkách a pak následuje intenzivní vytáčení obou stran. V medometech, kde se plásty neotáčejí, vytáčíme zpočátku při nízkých otáčkách a zvolna zvyšujeme. Med z medometu vypouštíme přes hrubší síto do stáčecí nádoby. Cezením přes síto při vytáčení se odstraní pouze hrubší nečistoty. Med pak necháme několik dnů stát v teple a z hladiny sebereme ustátou pěnu.
PROČ MED KRYSTALIZUJE
Krystalizace medu je přirozený jev a šetrné ztekucení med nepoškodí. Ztekucování se provádí ohřátím na 25°C. Sklenice s medem je možné zahřívat ve vodní lázni, nebo postavit na radiátor ústředního topení.
perníkářství
Historie perníku sahá až do doby, kdy med divokých včel byl jednou z prvních potravin člověka. Pečivo z mouky a medu bylo nalezeno například již v egyptských hrobech a písemně doložené je i používání tohoto druhu pečiva v dobách starověkého Řecka, kdy se vyrábělo při různých slavnostních příležitostech.
PERNÍKÁŘSTVÍ
První zmínka o perníkářství v Čechách pochází z roku 1348 z Turnova, kde prodávali perník caletníci. Podle nichž nese název i Celetná (dříve Caletná) ulice v Praze, kde se v tu dobu pekli placky zvané „calty“. Perníkářské cechy byly nejen v Praze (v roce 1419 jich zde bylo 18), ale i v jiných městech, např. v Pardubicích nebo Kutné Hoře. Slovo perník vzniklo v dobách, kdy se do medového pečiva začal přidávat pepř a pečivu se začalo říkat peprník, později perník. První perníky se vytlačovaly do forem. Formy z pálené hlíny se používaly až do 16. století, kdy byly nahrazeny dřevěnými vyřezávanými formami. Těm se říkalo kadluby. V motivech se objevovaly zpočátku podoby světců a portréty králů. Pod vlivem módy v období třicetileté války motiv jezdců na koni, kavalíři, dámy jedoucí v kočárech, rodové erby atd. V 18. a 19. století se perník dostává do lidových vrstev a vznikají nové náměty: srdce, husar, panáček, panenka nebo koník.
kosmetika
Medový noční krém s esenciálním olejem beeswax a vitamínem A & E
Jemný lehce roztíratelný krém vhodný pro všechny typy pletí. Základem jsou sloučeniny z olivového oleje s přídavkem squalanu a vysokým obsahem vitamínu A a E.
recepty z Ostré
JABLEČNÝ POHANKOVÝ KOLÁČ
Vyzkoušejte náš tradiční, osterský recept na jablečný pohankový koláč. Tento recept je výborný, pokud máme chuť na něco spíše zdravějšího a lehkého. Pokud chceme, můžeme vytvořit i bezlepkovou variantu! Polohrubou mouku jsme použili, aby se mi s těstem lépe pracovalo, chceme-li však mít koláč bezlepkový, použijeme pouze 170 gramů pohankové mouky. Navíc tento pohankový mls nás i dobře zasytí.
Ingredience:
170 g pohankové mouky
90 g polohrubé mouky
125 g másla + 20 g
1 vejce
⅓ lžičky kardamomu
2 lžičky skořice
sůl
4–5 středně velkých jablek
vlašské ořechy nebo nasekané mandle
2 lžíce třtinového cukru
2 lžíce medu
smetana na zakápnutí
Příprava:
125 g másla si rozpustíme v kastrůlku.
V misce smícháme mouku, vejce, přidáme roztopené máslo, skořici, kardamon a špetku soli. Rukama vypracujeme těsto. Vypracované těsto přemístíme do formy, která je vyložená pečícím papírem. Z dlaně si uděláme pěstičku a těsto „namačkáme“ na dno. Takže výhoda tohoto dezertu je, že těsto se nemusí vůbec válet ;).
Jablka nakrájíme na tenké měsíčky a vyskládáme na vrch do kolečka. Posypeme mandlemi nebo vlašskými ořechy a lžičkou skořice. Na jablka naložíme rovnoměrně zbylých 20 g másla nakrájených na plátky. Posypeme třtinovým cukrem a zakápneme trochou smetany. Troubu si předehřejeme na 200˚C stupňů a pečeme přibližně 20 minut. Po vytáhnutí pokapeme medem. Koláč chutná nejlépe dokud je ještě teplý.
produktová řada
Objevte naší produktovou řadu MED:
